Výkon pracovní činnosti cizincem – myšleno občanem třetí země – na území členských států Evropské unie podléhá specifickým pravidlům každé jednotlivé země. Co k takovým pravidlům může patřit? Například požadavky na různé kategorie víz nebo nejrůznější regulace ohledně vysílání pracovníků do jiných států EU za účelem poskytování služeb.
Poskytnout službu lze v Česku i bez víza – má to však svá specifika
Cizinec může na území České republiky vykonávat práci buď na základě krátkodobého (schengenského) víza za účelem (sezónního) zaměstnání, nebo v případě získání zaměstnanecké karty, modré karty či mimořádného pracovního víza.
Existuje ale výjimka, při které není nutné některý z výše zmíněných dokumentů získat. Odborně se pro to používá výraz „poskytnutí služby“. Jedná se o případy, kdy zahraniční zaměstnavatel vyšle zaměstnance (tj. cizince ze třetí země) za účelem poskytnutí služby místnímu podnikateli. Pokud trvání této služby nepřesáhne 90 dnů, není vyžadováno povolení k zaměstnání, ani držení zaměstnanecké karty či jiného relevantního oprávnění.
Na co si dát pozor?
V rámci této problematiky je však klíčové pečlivě rozlišovat mezi pojmy „poskytování služby“ a „výkon závislé práce“.
Zákoník práce, konkrétně § 2 zákona č. 262/2006 Sb., definuje závislou práci jako práci vykonávanou na základě podřízenosti zaměstnance nadřízenosti zaměstnavatele, kdy zaměstnanec jedná jménem zaměstnavatele a plní pokyny zaměstnavatele osobně. Závislá práce je kompenzována odměnou nebo platem a je vykonávána na náklady a odpovědnost zaměstnavatele – a to buď na pracovišti zaměstnavatele nebo na dohodnutém místě.
Zákon č. 222/2009 Sb., o volném pohybu služeb, který převádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu, pak definuje v § 3 písm. a) pojem služby jako „poskytování jakéhokoli plnění mimo výkon závislé práce“.
Rozdíl mezi poskytováním služby a výkonem závislé práce tedy tkví v dočasnosti a občasnosti služby, přičemž hlavní zájmy pracovníka zůstávají v jiném členském státě. Služba je obvykle poskytována nepravidelně, např. při stavebních projektech či při dodávkách softwarových nebo poradenských služeb. Pravidelné poskytování služby, jako například pravidelná restaurační činnost, do této kategorie naopak nespadá.
Protiprávní obcházení zákona se nevyplácí
V praxi se často setkáváme se situacemi, kdy je zaměstnanec (tj. cizinec ze třetí země) do České republiky „vyslán“ – ve skutečnosti zde ale neposkytuje službu, nýbrž vykonává závislou práci.
Dalším případem bývá situace, kdy ihned po získání příslušných víz (např. v sousedním Polsku) je zaměstnanec „vyslán“ k nám. Zaměstnanec ale může být vyslán pouze ze státu, kde obvykle pracuje. Před vysláním tedy musí nejdříve na území jiného členského státu pobývat a pracovat, nejen zde získat víza.
V takových případech tedy dochází k protiprávnímu obcházení zákona, kdy je vyslání pouze účelově předstíráno.
Následky takového obcházení nesou nejenom samotní vyslaní zaměstnanci, ale i české subjekty, ke kterým byl zaměstnanec „vyslán“. Zákony České republiky takové jednání trestají pokutou za nelegální práci a rovněž vyhoštěním nelegálního pracovníka. Cizinec může být vyhoštěn se zákazem vstupu na území celé Evropské unie až na 5 let.
Zaměstnávání cizinců v ČR může být náročná disciplína. Věříme, že vám náš článek pomohl se v této problematice zorientovat a usnadnit vám praxi. Pokud byste potřebovali pomocnou ruku profíků, neváhejte se na nás obrátit: +420 720 062 007 | karta@springwalk.cz
