Nejvyšší správní soud (NSS) se nedávno konečně vyjádřil k otázce dočasné ochrany ukrajinských uprchlíků, kteří už jednou tento status získali v jiné členské zemi EU. Podle verdiktu soudců není možné automaticky odmítat žádosti Ukrajinců o ochranu v České republice jen proto, že ji již obdrželi v jiné evropské zemi.
Toto rozhodnutí se týká například případu starší ženy, která nejprve získala dočasnou ochranu v Belgii, ale chtěla se přesunout za rodinou do Česka, nebo případu hluchoněmého muže, který nechtěně podepsal žádost o dočasnou ochranu v Polsku. V obou případech Ministerstvo vnitra žádosti automaticky odmítlo bez jakéhokoliv posouzení.
Proč soud rozhodl právě takto?
Podle NSS i podle stanoviska Soudního dvora EU si ukrajinští uprchlíci mohou sami vybrat zemi v rámci Evropské unie, ve které chtějí žít. To znamená, že pokud někdo získal dočasnou ochranu v jedné zemi EU a následně se rozhodne přestěhovat do jiné, musí mít možnost svůj status "přenést". Česko proto nemůže plošně odmítat tyto žádosti jen na základě českého zákona, který říká, že ochranu již získanou jinde nelze poskytnout znovu.
Soud upozornil, že smyslem evropských pravidel je dát lidem prchajícím před válkou svobodu rozhodnutí, kde chtějí během dočasné ochrany pobývat. Jiný přístup by podle soudu byl nejen nesmyslný, ale také by odporoval evropskému právu. V praxi jsme často zažívali situace, kdy uprchlík překročil hranice např. v Rumunsku, automaticky obdržel dočasnou ochranu a ačkoliv měl v ČR rodinu, nebylo mu umožněno zde dočasnou ochranu získat žádným způsobem.
Jaký je právní rámec?
Dočasná ochrana byla spuštěna na základě evropské směrnice 2001/55/ES o dočasné ochraně a speciálního rozhodnutí Rady EU v březnu 2022 (Prováděcí rozhodnutí (EU) 2022/382) kvůli masovému útěku lidí z Ukrajiny po začátku války. Evropská legislativa zaručuje uprchlíkům okamžitou ochranu bez nutnosti zdlouhavých azylových procedur. Tato právní úprava dává uprchlíkům okamžitý nárok na právní pobyt a základní práva (přístup na trh práce, zdravotní péči, vzdělání apod.) ve kterémkoli členském státě EU, aniž by museli procházet klasickým azylovým řízením.
V České republice tato opatření zavedl speciální zákon nazývaný "Lex Ukrajina". Problém nastal, protože česká právní úprava nastavila přísnější pravidla – například automaticky označovala žádosti za nepřijatelné, pokud dotyčný již dříve získal ochranu v jiném členském státě EU. NSS nyní jasně řekl, že tato pravidla jsou v rozporu s evropským právem a Česko je musí změnit nebo je nesmí používat.
Co z toho plyne pro uprchlíky a české úřady?
Rozhodnutí NSS znamená zásadní obrat v praxi Ministerstva vnitra při nakládání s takzvanými nepřijatelnými žádostmi. Dosud úřady takové žádosti “bez dalšího” vracely žadatelům a vůbec je nezkoumaly , což NSS označil (v návaznosti na verdikt Soudního dvora EU) za protiprávní.
Ukrajinští uprchlíci mají nyní jistotu, že jejich žádost musí české úřady vždy individuálně posoudit. To znamená, že mohou bez obav požádat o přesun ochrany do Česka, pokud například chtějí být blíže své rodině nebo získali pracovní příležitost.
Pro české úřady to naopak znamená změnu dosavadního přístupu. Ministerstvo vnitra už nemůže žádosti automaticky odmítat. Každý případ musí být posouzen zvlášť, aby se ověřilo, že dotyčný v jiné zemi skutečně nezneužívá výhody dočasné ochrany současně. V praxi to znamená, že úředníci ověří, zda žadatel aktuálně nepožívá dočasnou ochranu v jiném státě (mohou si to podle NSS legitimně zkontrolovat).
Pokud ano, nebude žadateli udělen souběžný status v ČR – uprchlík ale může deklarovat, že původní ochrana ruší či se již vzdává ve prospěch Česka . V takovém případě musí české orgány standardně projednat věc a vydat rozhodnutí o dočasné ochraně (nebo jiném pobytovém oprávnění) stejným způsobem, jako by šlo o prvotní žádost. Není přípustná žádost odmítnout bez věcného posouzení jen na základě odkazu na § 5 Lex Ukrajina – toto ustanovení je totiž pro rozpor s unijním právem nepoužitelné (musí ustoupit před principem přednosti práva EU).
Co dál?
Můžeme je doufat, rozhodnutí NSS přinese důležitou změnu do praxe Ministerstva vnitra. To si bylo vědomo, že jeho postupu není v souladu s unijní legislativou, ale stejně se nijak jeho přístup nezměnil a nezbývá než doufat, že po tomto rozhodnutí dojde ke změně, která narovná právní prostředí.
